Šedý zákal je onemocnění oční čočky, která leží v přední části oka - jednoduše se zakalí a nepropustí do oka dostatek světla. Projevuje se zhoršeným nebo zamlženým viděním a zhoršeným vnímáním barev.

Šedý zákal, který je počínající a nemá vliv na vidění, není potřeba nijak léčit. Pokročilejší šedý zákal, který komplikuje běžné denní aktivity - řízení auta, rozpoznávání okolí apod., je potřeba řešit.

Šedý zákal se léčí jedině operací - jemnou operační technikou se zakalená čočka při operaci z oka vyndá a na její původní místo se vloží implantát - umělá čočka, která v oku vydrží již napořád.

Oko je potřeba před operací rozkapat, pečlivě prohlédnout a detailně proměřit, aby se vybrala správná umělá čočka.

Původní lidská čočka a následně i implantát jsou pro oko dioptricky velmi důležité, její dioptrie se v průměru pohybuje okolo hodnoty +22,0 D. Ale každé oko je jiné, každé potřebuje jinou sílu nebo typ implantátu.

V dnešní době většina operačních center nabízí možnost vybrat si ze 3 druhů implantátů :

MONOFOKÁLNÍ ČOČKA

- má jen jedno ohnisko

- je plně hrazena ze zdravotního pojištění

- většinou umožňuje dobré vidění do dálky bez brýlí, na všechny ostatní vzdálenosti jsou brýle nezbytné

- potřeba používání brýlí při práci do blízka nebo ke čtení je vyšší, hodnoty dioptrií se pohybují většinou okolo +2,5 D

Pozor : některé typy šedého zákalu mohou přechodně zlepšovat vidění do blízka a umožnit svému nositeli při dobrém osvětlení dokonce čtení bez brýlí. Pokud tento typ šedého zákalu máte, tak operací s tímto typem čočky o výše zmiňovanou výhodu přijdete a na blízko budete muset brýle používat pokaždé!

Existují i jednoohniskové čočky s příplatkem, které slibují lepší materiál nebo lepší optické vlastnosti. Určitě se také doporučuje zvážit příplatkovou čočku kompenzující astigmatismus pacientům, kteří potřebují cylindrická skla.

Ceny doplatků za tyto speciální jednoohniskové čočky se pohybují přibližně mezi 7000 - 10 000 Kč za 1 oko.

EDOF ČOČKA

- čočka s prodlouženým ohniskem - umožňuje vidění na dálku a střední vzdálenosti bez brýlí (přístrojová deska v autě, počítač, titulky v novinách), na blízko jsou potřeba brýle, ale slabší než po implantaci monofokální čočky

- vedlejší rušivé optické efekty - rozmlžení a rozostření světelných zdrojů jsou minimální

- výhodou je snížená potřeba brýlí při minimálních vedlejších optických nežádoucích efektech

Ceny doplatků za tyto čočky se pohybují přibližně mezi 20 000 - 30 000 Kč za 1 oko.

TRIFOKÁLNÍ ČOČKA

- implantát má na sobě kroužky, některé jsou zaostřené do dálky, jiné do blízka a některé na střední vzdálenost. Oko využívá kroužky podle potřeby dívat se na různé vzdálenosti.

- velkou výhodou čočky je minimální až žádná potřeba brýlí

- díky složité optice je tato čočka vhodná jen pro úplně zdravé oko

- někteří pacienti si musí na tento typ čočky s kroužky déle (až ½ roku) zvykat - za určitých okolností - nejvíce za šera, může nositel vnímat vedlejší optické efekty - kruhy kolem světelných zdrojů nebo rozmlžení či rozostření kolem světelných zdrojů

Ceny doplatků za tyto čočky se pohybují přibližně mezi 20 000 - 30 000 Kč za 1 oko.

Informace pro pacienty po operaci katarakty:

Při operaci katarakty se z oka odstraní přirozená čočka se šedým zákalem (kataraktou) a do jejího pouzdra se vloží čočka umělá. Ta v oku vydrží napořád, vyměňovat se nemusí. Nahrazuje i velkou část dioptrií, které musel mít pacient před operací v brýlích. Umělá čočka je umístěna uvnitř oka, člověk ji cítit nemůže.

Většinou, především v prvních dnech po operaci, může pacient vnímat operační řez, který je ovšem natolik malý, že jej není nutné ani šít. Může ale způsobit pocit mírného škrábání, řezání, slzení nebo cizího tělíska v oku. Také mohou mírně pálit kapky, které se v pooperačním období užívají k prevenci infekce a zánětlivé reakce.

Aby se oko dobře zhojilo, je pacient povinen dodržovat pooperační režim :

1. K mechanické ochraně oka je vyžadováno nošení brýlí po dobu 10 až 14 dní po operaci. Může jít buď o sluneční brýle nebo dioptrické, pokud pacientovi opticky více vyhovují.

2. Pacient se musí vyhýbat činnostem zvyšujícím tlak v oku, především nezvedat těžké věci a neohýbat se do hlubokého předklonu.

3. Pacient nesmí oko mnout a musí dávat pozor, aby se do operovaného oka neuhodil.

4. Není dobré se přetěžovat.

5. Velmi opatrně s mytím hlavy, aby se do oka nezanesla nečistota. Nejlépe počkat asi 14 dní a i poté dávat při mytí stále pozor.

Po operaci katarakty nevadí :

- sledování televize

- čtení s použitím starších brýlí, které má pacient z doby před operací.

Samozřejmě je ale nutné oči nepřetěžovat, pokud se bude pacient cítit oslněný nebo budou oči unavené, je potřeba i tyto aktivity omezit. Pooperační režim se dodržuje asi 4-6 týdnů po zákroku.

Kapání po operaci katarakty :

Po operaci šedého zákalu pacient obdrží recept na kapky Tobradex nebo Gentadex (antibiotikum) ve zdravotnickém zařízení, ve kterém byl operován. Kape se 5x denně 1 - 2 kapky do operovaného oka, až do úplného vypotřebování kapek. Po vykapání antibiotických kapek začne pacient kapat Dexametazon kapky, které mu byly předepsány v naší ambulanci. První týden 5x denně 1 - 2 kapky, poté jeden týden 3x denně a následně jeden týden 2x denně do vypotřebování kapek do operovaného oka (cca 4 týdny kapání).

Pokud pacient dlouhodobě užíval nějaké oční kapky již před operací (např. kapky ke snižování očního tlaku nebo umělé slzy k léčbě suchého oka), pokračuje v jejich aplikaci beze změny dál i po operaci. Kape je současně s pooperačními kapkami, opět je potřeba dodržet odstup cca 5 minut mezi jednotlivými aplikacemi.

Systém očních kontrol a předpis brýlí po operaci katarakty :

1. kontrola se provádí druhý den ráno po operaci šedého zákalu v naší ambulanci. Zkontrolujeme pooperační stav a pacient dostane recept na kapky.

2. kontrola se provádí v naší ambulanci 4 - 5 týdnů po operaci šedého zákalu.

3. kontrola se provádí za dalších 4 - 6 týdnů po 2. kontrole - v tuto chvíli by již měla být čočka v oku zhojena a stabilizovány dioptrie. Mohou být předepsána nová skla nebo brýle podle výsledného stavu dioptrií operovaného oka. Většinou jsou po operaci šedého zákalu nutné brýle na čtení.

Na co dávat pozor :

Po operaci katarakty se mohou vyskytnout i různé komplikace, které vyžadují akutní oční vyšetření a léčbu.

Pokud se v pooperačním období nově objeví některý z těchto příznaků, je nutná okamžitá oční kontrola :

- náhlá, prudká bolest oka, zarudnutí oka

- náhlé zhoršené až rozmlžené vidění

- světloplachost

- sekrece z oka (hnisavá, hlenohnisavá, intenzivní slzení)

Pokud se vyskytnou po operaci katarakty větší či menší problémy, může pacient dostat jiné instrukce v kapání nebo i jiné léky než jak je uvedeno výše. Potom je nutné dodržovat individuální léčebné pokyny a kontroly, jak určí lékař.

Glaukom - zelený zákal

Zelený zákal je onemocnění, při kterém dochází k degeneraci a odumírání zrakového nervu. Protože zrakový nerv v sobě vede veškeré informace o obrazech, které dopadají do našeho oka, jeho poškození má za následek částečnou nebo úplnou ztrátu zraku.

Příčina zeleného zákalu :

Hlavní příčinou zeleného zákalu a degenerace zrakového nervu je zvýšený nitrooční tlak. Pokud se v oku nahromadí příliš velké množství nitrooční tekutiny, která nemůže odtékat, začne tato tekutina utiskovat citlivé oční struktury, především zrakový nerv. Ten může po určité době i zcela odumřít.

Dalším významným faktorem, který ovlivňuje životnost zrakového nervu je kvalita jeho prokrvení. Někdy nemusí být oční tlak ani příliš vysoký, ale špatné prokrvení zrakového nervu může způsobit vznik glaukomových změn i při zdánlivě "normálních" hodnotách očního tlaku. 

Zákeřnost zeleného zákalu spočívá hlavně v tom, že zpočátku o něm nemocný člověk vůbec neví. Pokud je oční tlak jen mírně zvýšen, nepůsobí žádnou bolest ani jiné obtíže. Pokud není člověk vyšetřen lékařem, může si svého onemocnění všimnout až ve chvíli, kdy již přichází o zrak.

Postupná ztráta vidění :

Postup ztráty zraku je u zeleného zákalu charakteristický. Nejprve dochází k malým výpadkům v zorném poli, kterých si člověk nemusí ani všimnout. Jak nemoc postupuje, stávají se výpadky v zorném poli již nepřehlédnutelné. Člověk ztrácí takzvané periferní vidění a místo některých lidí a předmětů již vidí pouze stíny a černé skvrny. Pokud oční nerv odumře úplně, dojde k úplné ztrátě zraku.

Zvýšený nitrooční tlak : 

Největší riziko pro vznik zeleného zákalu. Stejně jako vysoký krevní tlak poškozuje cévy, vysoký nitrooční tlak může poškodit oční nerv, a tím samozřejmě i náš zrak.

Co určuje výši nitroočního tlaku : oko je uvnitř vyplněno nitrooční tekutinou, která je vylučována dovnitř oka. Protože nitrooční tekutina se stále znovu doplňuje, její přebytek je odváděn systémem kanálků. Odvodné kanálky jsou umístěny v přední části oka mezi rohovkou a duhovkou. Pokud je znemožněn odtok nitrooční tekutiny těmito kanálky, tekutina se uvnitř oka "hromadí" a nitrooční tlak se zvyšuje.

Jaký nitrooční tlak je normální : určit normální hodnotu nitroočního tlaku může být ošemetné. Zelený zákal totiž může vznikat i při zdánlivě nízkých hodnotách nitroočního tlaku. Naopak hodnoty vysoké ještě nemusejí znamenat, že zelený zákal bezprostředně hrozí. Někteří lidé mají zvýšenou hodnotu nitroočního tlaku celý život a zeleným zákalem nikdy neonemocní.

Obecně lze říci, že hodnota nitroočního tlaku do 20 torrů je většinou bezpečná a zelený zákal při ní nehrozí. Naopak při hodnotách nad 30 torrů se zelený zákal většinou rozvine. Oblast mezi dvaceti a třiceti torry je velmi individuální a nitrooční tlak i celkový stav oka je třeba pravidelně sledovat.

DIAGNOSTIKA GLAUKOMU :

Vyšetření očního pozadí

Nejčastěji se provádí pomocí tzv. přímého oftalmoskopu nebo za pomoci speciální čočky na přístroji zvaném štěrbinová lampa. Lékař hodnotí vzhled papily zrakového nervu pravého i levého oka a všímá si zejména velikosti prohlubně - exkavace terče zrakového nervu. Pro glaukom je typické, že je exkavace širší a hlubší, než tomu bývá u zdravých očí. U neléčeného zeleného zákalu se exkavace terče nadále zvětšuje.

Měření nitroočního tlaku

Jedním z nejčastěji používaných zařízení pro měření nitroočního tlaku je tzv. bezkontaktní tonometr. Při vyšetření tímto přístrojem je do pacientova široce otevřeného oka vyfouknut proud vzduchu. Měřicí přístroj zaregistruje, do jaké míry byl tento proud vzduchu schopen zploštit rohovku pacientova oka. Čím více se rohovka pod náporem vzduchu zploští, tím více je oko poddajné a tím nižší je nitrooční tlak.

Perimetrie

Perimetrie se používá k určení rozsahu vašeho zorného pole. Moderní perimetrické vyšetření se zpracovává pomocí počítače. Během vyšetření sedíte u perimetru a jedním, nezakrytým okem se díváte přímo před sebe. Ve vašem zorném poli se vždy na okamžik objevují barevné značky o různé intenzitě. Pomocí tohoto vyšetření je možné zjistit výpadky v zorném poli, kterých si často ani sám pacient nemusí být vědom.

Léčba a prognóza :

Prognóza zeleného zákalu závisí především na tom, v jakém stadiu bylo onemocnění odhaleno. Pokud se s léčbou začne včas, je většinou možné zachovat zrak bez většího poškození. 

Záludnost zeleného zákalu spočívá v tom, že se zpočátku rozvíjí zcela bez příznaků, a poškození, které jednou vznikne na zrakovém nervu, se již nedá napravit. 

Proto jsou všechny vady zraku způsobené zeleným zákalem neléčitelné. Dá se jim však předejít, pokud se glaukom začne včas léčit.

Léky proti zelenému zákalu :

Včasná léčba zeleného zákalu je dnes bezpečná a účinná. Možností léčby je několik: užívání léků snižujících nitrooční tlak v podobě kapek, podstoupení laserového zákroku nebo operace.

Léčba pomocí kapek snižujících nitrooční tlak je však vždy na prvním místě. Kapky určené k léčbě zeleného zákalu se aplikují trvale, každý den po celý život pacienta, ve stanovené frekvenci dané druhem účinné látky v kapkách. 

Ze strany pacienta je důležitá správná technika kapání (1-2 kapky do spojivkového vaku) a důsledné dodržování léčebného režimu. 

Léčba se nesmí vynechávat ani přerušovat, dokud oční lékař výslovně léčbu neukončí. Je jasné, že pokud si pacient sám léčbu vysadí nebo přestane kapat, když mu domácí zásoba kapek dojde, oční tlak se opět zvýší a glaukomové změny zrakového nervu se budou nadále prohlubovat.

Operační léčba :

K operačním výkonům na oku odborníci přistupují obvykle ve chvíli, kdy léky užívané v léčbě zeleného zákalu nemají dostatečný účinek. V dnešní době se běžně provádí několik různých typů jak laserových, tak klasických operací, které mají vesměs za úkol zlepšit odtok nitrooční tekutiny a přispět tak ke snížení nitroočního tlaku.

Oči a cukrovka

Cukrovka (diabetes mellitus) je vážné systémové onemocnění způsobené poruchou metabolismu glukózy. Postihuje především starší pacienty, ale některé typy cukrovky začínají již v dětském věku nebo u adolescentů.

Jedná se o diabetes mellitus I. typu, takzvaně insulin dependentní, autoimunitní onemocnění zapříčiněné tvorbou autoprotilátek proti buňkám Langerhansových ostrůvků pankreatu, které produkují insulin. 

Jejich postupná destrukce vede ke snížení celkové sekrece insulinu a k propuknutí prvních příznaků onemocnění - zvýšené pití, častější močení, hubnutí, únava. 

Jedinou možnou léčbou je dodávání insulinu zvnějšku v podobě injekcí nebo insulinové pumpy a dodržování životosprávy. 

Onemocnění je tedy naštěstí léčitelné, ale v současné době jej nelze zcela vyléčit, pacienti musí aplikovat insulin po celou délku života. 

Diabetes mellitus II. typu začíná spíše v pokročilejším věku a jeho příčinou je nedostatek insulinu způsobený jeho nedostatečnou sekrecí nebo snížený účinek insulinu ve tkáních lidského těla.

Léčba většinou probíhá dodržováním diety a užíváním léků tzv. antidiabetik.

Postižení očí u diabetes mellitus :

Výkyvy hladin glukózy a především její nadbytek v krvi (hyperglykémie), zejména pokud trvá delší dobu, vede k aktivaci náhradních metabolických cest. Způsobuje tak hromadění různých nových metabolických produktů v očních tkáních. 

Například v oční čočce se při hyperglykémii akumuluje sorbitol, jehož nadbytečná přítomnost vede k otoku čočky. Tím se změní její tvar a vidění se stává rozmazaným a narůstají mínusové dioptrie.

Stav bývá přechodný a při poklesu hladiny krevního cukru se vidění vrací na původní úroveň. Pokud se tedy u pacienta objeví náhlá větší změna v dioptriích, je potřeba vyloučit i takto závažnou příčinu, kterou diabetes mellitus bezpochyby je. 

V těchto případech se doporučuje vyčkat se změnou v předpisu brýlí až do doby, než je onemocnění zaléčené a hodnoty krevního cukru pod kontrolou.

Odchylky v metabolismu čočky také vedou k častějšímu výskytu šedého zákalu u diabetiků, než je v populaci běžné. Přítomnost šedého zákalu způsobuje pocit zamlženého a zhoršeného vidění. Naštěstí se dá odstranit operací.

Diabetická retinopatie :

Hyperglykémie také způsobuje navázání přebytečné glukózy na bílkoviny různých očních tkání. Ukládá se ve stěnách cév a mění tím jejich elasticitu, zvyšuje se křehkost a šířka cévní stěny, objevují se na ní různé nepravidelnosti - změny v kalibru cévy, výdutě cévní stěny. 

Také ukládání glukózy v červených krvinkách (erytrocytech) způsobuje změnu jejich tvaru a ovlivňuje jejich schopnost vázat kyslík. Tím zhoršuje prokrvení a okysličení očních tkání. Křehčí cévy snadněji praskají a na očním pozadí pak pozorujeme drobná, ale i vetší krvácení, ukládání dalších, zejména lipidových složek krve do sítnice, otok sítnice. 

Pokud se otok sítnice dostane do její nejdůležitější části, tzv. žluté skvrny (makuly), která zajišťuje vnímání detailů, barev, čtení písmen, pacient referuje zhoršení zraku. To už ale na sítnici v okolí žluté skvrny mohou být velmi pokročilé změny.

V důsledku zhoršeného prokrvení očích tkání, se v oku vytvářejí faktory stimulující růst novotvořených cév, které jsou však velmi nekvalitní, často praskají a krvácejí a kolem těchto cév se objevují vazivové pruhy.

Pokročilé změny v řadě případů mohou vést i k masivnějšímu krvácení do sklivce, odchlípení sítnice na podkladě těchto vazivových změn anebo ke zhoršenému odtoku nitrooční tekutiny ucpáním odtokových cest oka novotvořenými cévami a vazivem.

Tím dochází k nárůstu očního tlaku a objevuje se sekundární zelený zákal. Všechny tyto změny mohou vést k nenávratnému poškození až ztrátě vidění.

Naštěstí změny na očním pozadí způsobné diabetem (takzvaná diabetická retinopatie) nevznikají okamžitě, ale trvá poměrně dlouho, než dosáhnou takového rozsahu, který poškodí vidění.

Pokud se diabetická retinopatie zachytí včas, lze onemocnění stabilizovat různými léčebnými metodami.

Léčba diabetické retinopatie :

Pro léčbu diabetické retinopatie je zásadní, aby byl pacient dobře zaléčený po celkové stránce, měl stabilní hodnoty glykémie, měl v pořádku krevní tlak a hodnoty cholesterolu. 

V opačném případě je léčba diabetické retinopatie méně úspěšná a výskyt komplikací častý.

Základem oční léčby je ošetřování sítnice laserem, který zlepší průchod živin a kyslíku do sítnice, sníží metabolické nároky nemocné sítnice a tím zastaví vznik nových nepříznivých změn.

Laserování očního pozadí se provádí na etapy v několika sezeních (minimálně 4 - 5 kontrol) a laserové body se aplikují na sítnici do oblasti nepříznivých změn. 

Jedno sezení trvá obvykle asi půl hodiny, ale pacient musí být po příchodu do ordinace nejdříve vyšetřen a také rozkapán a teprve poté se přistupuje k vlastnímu zákroku. Proto je potřeba počítat s tím, že ošetření bude časově náročné a je lepší, když se pacient doporučený na laser vybaví do oční čekárny svačinou, pitím, popřípadě si s sebou vezme raději i léky a insulin, pokud jej aplikuje častěji.

I po ošetření sítnice laserem a úspěšném zastavení dalších komplikací diabetické retinopatie jsou nutné pravidelné oční kontroly v rozkapání a při vzniku nových změn se přistupuje k doplňování laseru.

Mezi další léčebné metody pokročilé diabetické retinopatie, která již způsobila komplikace v podobě zhoršeného vidění patří injekce léků přímo do oka nebo operace sítnice (PPV).

Prevence :

Pokročilá diabetická retinopatie je obtížněji kontrolovatelná a hůře se léčí. Proto je důležité, aby pacient se zjištěným diabetem přišel na vyšetření očního pozadí včas. 

Každý diabetik by měl navštívit očního lékaře v době stanovení diagnozy cukrovky a pak, pokud nejsou nalezeny změny na očním pozadí, docházet 1x ročně na kontroly v rozkapání.

Pokud má již změny na očním pozadí způsobené cukrovkou, provádějí se oční kontroly častěji, aby mohl lékař pacienta včas odeslat do specializované poradny na laser.

Rozkapání znamená rozšíření zornic pomocí očních kapek k tomu určených (nejčastěji se používá Unitropic), jejich účinek přetrvává několik hodin (až 8h). Vidění rozkapaných očí je většinou velmi rozmazané a proto je nutné, aby pacient několik hodin po rozkapání nebyl nucen řídit motorové vozidlo.

Závěr :

Pokud je zjištěn diabetes mellitus v dětském věku, objevují se první změny na očním pozadí průměrně za 3 až 5 let od vzniku onemocnění, pokročilý nález pozorujeme asi u 25-50% pacientů 15 letech trvání diabetu.

Po 20 letech trvání diabetu má změny na očním pozadí prakticky každý diabetik bez ohledu na typ cukrovky.

Samozřejmě ale, že doba stanovení diagnózy nemusí vždy odpovídat délce trvání onemocnění. Proto je nutné vždy provádět pravidelné oční kontroly minimálně 1x ročně u všech pacientů s diabetem.

Syndrom suchého oka

Povrch lidského oka je za normálních podmínek chráněn tenkou, ale velmi důležitou vrstvou slzného filmu.

Aby nám slzný film dobře fungoval, musí být splněno několik základních podmínek : dostatečné množství slz, jejich správné složení a také správné postavení a funkce očních víček, které mrkáním neustále roztírají slzy po celém povrchu oka. 

Jen tak je možné udržet povrch oka hladký, čistý a vlhký a dostatečně chráněný před škodlivými vlivy.

Suché oko je důsledkem ztráty nebo snížení schopnosti oka vytvářet normální slzy.

Jak vzniká suché oko :

Suché oko může mít mnoho příčin - vnitřních, tělesných, ale i vlivů z okolního prostředí.

Jedním z nejčastějších důvodů vzniku suchého oka je, že slzné žlázy s narůstajícím věkem zpomalí svou produkci slz. Jako nám s přibývajícími léty postupně vysychá pleť a vytvářejí se vrásky, vysychá i povrch našich očí. 

U žen navíc hrají významnou roli i hormonální změny v přechodu.

Příčinou suchého oka může být i změna kvality slz. Normální slzy mají tři složky - hlenovou, vodnou a tenkou povrchovou tukovou vrstvičku, která zabraňuje odpařování slz. 

Pokud je narušena kterákoliv ze tří složek, oko nedostává potřebnou výživu a ochranu. Nejčastěji není v slzách dostatek tukové složky, což vede k jejich zrychlenému odpařování. 

Tukovou (lipidovou) složku slzného filmu vytvářejí žlázky ústící při okraji víček v blízkosti řas, proto mají problémy suchým okem častěji lidé s chronickými záněty okrajů víček. 

Ty se projevují zarudnutím, šupinatěním, pálením a svěděním víček, častější tvorbou ječných zrn.

Snížená produkce slz může být spojena i s užíváním některých léků (např. léky na alergii, antikoncepční pilulky, diuretika, léky na srdce a cévy, léky proti bolesti a protizánětlivé). 

I některá celková onemocnění jako diabetes, revmatoidní artritida nebo problémy se štítnou žlázou jsou často provázena syndromem suchého oka.

Také správná funkce víček je důležitá. Běžně člověk mrkne více než 14000x za den. 

Bylo ale zjištěno, že oči upřené do monitoru počítače zapomínají mrkat. Oční povrch pak více osychá, zejména pokud je v místnosti suchý vzduch, např. vlivem klimatizace.

Syndromem suchého oka také častěji trpí nositelé kontaktních čoček.

Příznaky suchého oka :

- Pocit suchých očí, pocit cizího tělíska v oku, pocit písku, drhnutí očí

- unavené oči

- pálení a svědění očí

- zvýšená citlivost na světlo

- nadměrné slzení (oči nejdříve oschnou, tím dojde k jejich podráždění, které spustí reflexní slzení)

- problémy s nošením kontaktních čoček

Léčba suchého oka :

Suché oči se léčí několika způsoby, které pomáhají zmírnit příznaky nebo léčit vyvolávající příčinu. Mezi nejčastější způsoby léčby suchých očí patří :

- omezení vysychání : vyhýbejte se zhoršujícím situacím, jako jsou přetopené místnosti, vítr nebo kouř. Venku noste brýle, tím omezíte vysušující vliv větru.

- nesměřujte ventilátor nebo topení přímo do očí.

- při dlouhotrvající práci s počítačem dopřejte svým očím v pravidelný intervalech odpočinek. Vědomě zvyšte frekvenci mrkání.

- dodržujte pitný režim.

- potíže můžeme výrazně zmírnit pomocí umělých slz, které dokáží kompenzovat poruchy v přirozené produkci slz a zabraňují vysychání rohovky a spojivek, čímž přinášejí úlevu.

Takže suché oko lze léčit, ale nikoliv vyléčit, a proto je nutné kapat umělé slzy trvale, kupovat si je neustále dokola. Pokud pacient léčbu po vykapání jedné lahvičky umělých slz ukončí, potíže se dříve či později vrátí.

Vyberte si umělé slzy v podobě kapek nebo gelu (každému vyhovuje něco jiného a možná je i kombinace obou), které oko nedráždí a tohoto druhu se držte, přípravky zbytečně neměňte. Dobré je mít kapky neustále u sebe ať si můžete kápnout pokaždé, když ucítíte potíže.

Není potřeba se obávat, že byste si mohli kapáním umělých slz nějak ublížit. Umělé slzy nejsou léky v pravém slova smyslu, u kterých by hrozilo předávkování. Jen nahrazují chybějící přirozené slzy.

Umělých slz je na trhu více než 100 druhů a je poměrně dost obtížné se v nabídce zorientovat, dají se ale rozdělit na tyto tři hlavní druhy :

1) Umělé slzy s konzervačními látkami (benzalkoniumchlorid, thiomersal, chlorhexidin, cetrimid), které vydrží po otevření 28 dní. Tyto kapky nejsou vhodné k aplikaci přes nasazenou kontaktní čočku a jejich maximální dávka je 5x za den 1 - 2 kapky do obou očí. Pro svou cenovou dostupnost (cena se pohybuje většinou okolo 100 Kč) jsou oblíbené mezi pacienty, ale agresivní konzervační látky v nich obsažené můžou při dlouhodobém používání poškodit buňky rohovky a spojivky.

2) Umělé slzy bez konzervačních látek, které pro jiný systém zajištění sterility po otevření většinou vydrží déle než jeden měsíc (obvykle 3 - 6 měsíců). Lze je aplikovat i k nasazeným kontaktním čočkám a pacient je může dávat i častěji než 5x denně. Jsou vhodné především pro pacienty, kteří potřebují vysokou frekvenci kapání (6x denně až každou hodinu), nebo naopak pro pacienty, kterým stačí kápnout 1 - 2x denně a využijí tak prodlouženou dobu spotřeby po otevření kapek. Cena se pohybuje obvykle mezi 150 až 350 Kč.

3) Umělé slzy v podobě gelu jsou hustší a mají proto většinou vyšší efekt než kapky. Hodí se tedy také spíše pro pacienty se závažnějšími projevy suchého oka. Je ale potřeba dávat pozor, aby pacient aplikovat vždy pouze 1 - 2 kapky gelu, které se mrkáním rovnoměrně rozetřou po očním povrchu. Pokud pacient aplikuje nadměrné množství gelu, většinou se přebytek nalepí do řas a to vede k pocitu těžkých a ulepených očí.

Pro výběr vhodného druhu umělých slz je také důležité se zamyslet, která část slzného filmu je nejvíce narušena.

Pacientům, kteří mívají potíže nejvíce ráno po probuzení a stěžují si spíše na nadměrnou slzivost, nejčastěji chybí tuková složka slzného filmu a potřebují umělé slzy s doplňkem právě této složky.

Naopak lidé stěžující si na pálení očí, pocit písku nebo cizího tělíska trvající celý den a potíže jsou nejhorší večer, potřebují umělé slzy doplňující vodnou složku slzného filmu v podobě kapek a gelů.

Důležitá je trpělivost, pravidelnost a vytrvalost v léčbě.

Rizika :

Syndrom suchého oka je vážný zdravotní stav, jehož léčbu není vhodné zanedbat. Pocity cizího tělíska a suchosti oka se mohou zhoršit až k pálení a bolesti.

Narušený slzný film způsobuje nedostatečné zásobování rohovky a spojivek vlhkostí a tím oko vysychá. Zpočátku se objevují menší poškození horní vrstvy rohovky a spojivek, v závažných případech však může rohovka ztratit svou průhlednost a stát se matnou. Tím se může vidění výrazně poškodit.

Zákalky ve sklivci 

Sklivcové zákalky (floaters) vypadají jako malé nepravidelné tvary, které pomalu "plují" přes zorné pole v závislosti na pohybech očí a nejsou na stále stejném místě obrazu. Často vypadají jako :

- malé tmavé tečky ( mušky )

- čmouhy nebo skvrnky

- vlákna či nitky 

- kousky pavučin

Sklivcové zákalky nejsou optickou iluzí. Jsou to malé shluky pevných částí sklivce, které plavou v jeho tekutém základu. Sklivcem rozumíme čirou rosolovitou hmotu, která vyplňuje oční bulvu a udržuje její tvar. 

Přes sklivec prochází zorná osa oka a s ní i veškeré zrakové informace, které pak dopadají na sítnici očního pozadí. Při pohybu oka se proto zákalky někdy mohou dostat do zorné osy a vrhat stín na sítnici a vy je pak vidíte jako ony zmíněné tečky.

Většina zákalků je neškodná a není většinou třeba je nijak léčit.

Naučit se vyrovnat se s nimi chvilku trvá a může to být i zdrojem frustrace. Dobrou zprávou je, že zákalky mohou občas i odcestovat mimo zornou osu a "ztratí se z pohledu", ačkoliv časem mohou opět připlout.

Některé zákalky, zejména pokud byly při svém vzniku doprovázené krevním výronem, se mohou postupně zmenšit a odbarvit. Většina lidí je ale po nějakém čase schopna zákalky ignorovat.

Adaptace trvá většinou ½ až jeden rok.

Co způsobuje vznik sklivcových zákalků :

Příčinou jejich vzniku jsou většinou věkem podmíněné změny ve sklivci. Se stárnoucíma očima degeneruje i rosol sklivce - je tekutější, začíná se svrašťovat a odchlipuje se od vnitřní strany oční bulvy - někdy vytváří jakési malé rosolovité chuchvalce. Vy pak vidíte stíny těchto nitkovitých vláken.

Degenerativní změny ve sklivci nastávají častěji také při krátkozrakosti a po očních úrazech.

Kdy se obrátit na očního lékaře :

Zákalky se mohou objevit i tehdy, dojde-li k odloučení sklivce od povrchu sítnice. V takových případech může stimulace sítnice často vyvolat záblesky v očích. 

V okamžiku, kdy se sklivec odloučí od papily optického nervu, může dočasně vzniknout zvětšující se tmavý stín ve tvaru kruhu či pavučiny.

Vzácněji může být odloučení sklivce komplikováno natržením sítnice. To vyvolá krvácení do sklivce, které může připomínat husté černé sněžení nebo padání sazí. V takových případech je nezbytné vyhledat očního lékaře.

Léčba sklivcových zákalků :

Jsou-li zákalky tak velké nebo tak početné, že zhoršují kvalitu zraku, může vám oční lékař doporučit chirurgický zákrok pars plana vitrektomii s odsátím sklivce. 

Jedná se ale o operaci s možnými komplikacemi (krvácení, zánět, odchlípení sítnice, šedý nebo zelený zákal), proto musí být důvody pro její provedení opravdu závažné. 

Ne vždy tato operace odstraní sklivcové zákalky kompletně. Ty se mohou znovu tvořit i po provedení vitrektomie, zvláště pokud operace samotná způsobila krvácení a natržení sítnice.

Věkem podmíněná makulární degenerace – VPMD

VPMD je onemocnění středního a vyššího věku, vyskytuje se u pacientů nad 45 let. Postihuje makulu - žlutou skvrnu sítnice - místo nejostřejšího vidění. Poškození vzniká následkem porušené rovnováhy metabolizmu sítnice.

VPMD se rychle dostává mezi hlavní příčiny ztráty zraku v populaci starší 50 let. V České republice je postiženo na 500 000 lidí.

VPMD se dělí na 2 základní typy :

1. Suchá forma (atrofická) - 85 %

Včasná fáze začíná poškozením pigmentové vrstvy sítnice, která zabezpečuje metabolizmus sítnice, následně se v sítnici hromadí a ukládají "odpadové" látky ve formě tzv. drúz. Ke ztrátě vidění dochází pomalu - několik měsíců až let a postupně dochází k odumření smyslových buněk sítnice v oblasti žluté skvrny, tzv. geografická atrofie.

2. Vlhká forma - 15%

Postupuje rychleji, ztráta vidění je výraznější. Je způsobena přerůstáním nových cév pod sítnici, které postupně začínají prosakovat a tím způsobí otok nebo krvácení, které se postupně hojí jizvou.

Rizikové faktory :

- výskyt tohoto onemocnění v rodině

- vyšší věk

- kouření - 2x vyšší riziko rozvoje VPMD

- nadváha

- nesprávná výživa, nedostatek ovoce a zeleniny (vitamínů, minerálů ) a nadbytek tuků

- vysoký krevní tlak

- nadměrná expozice slunečnímu záření

- světlá barva očí

Příznaky :

Snížení centrální zrakové ostrosti (vidíte obrysy obličeje, ale detaily jsou rozmazané), potíže při čtení, porucha barevného vidění. U vlhké formy se dostaví nejdříve deformace a zvlnění obrazu, později výpadek "skotom" v centru. Periferní vidění není postiženo, orientace v prostoru je zachována.

Vyšetření :

Základní oční vyšetření - zraková ostrost, přední segment, vyšetření očního pozadí po rozkapání 

Speciální vyšetření FAG - fluorescenční angiografie - aplikace kontrastní látky do žíly a následně sledování průtoku barviva sítnicovými cévami. Za normálních okolností barvivo z cév neprosakuje, u VPMD dochází k prosakování z novotvořených cév. 

OCT vyšetření - optická koherentní tomografie - detekuje jednotlivé vrstvy sítnice (změny tloušťky a složení)

Léčba :

Suchá forma : podpůrná trvalá léčba pomocí doplňků stravy s obsahem luteinu, zeaxantinu, vitamínu A a E, selénu a zinku. Jsou volně prodejné v lékárně. 

Samozřejmě pravidelné oční kontroly, dodržování životosprávy a samokontroly Amslerovou mřížkou. Žádná jiná možnost zatím neexistuje. V pokročilé fázi nemoci pacientovi doporučíme speciální optické pomůcky (lupy, dalekohledové systémy).

Léčba vlhké formy spočívá v aplikaci látek působících proti růstovému faktoru, které se aplikují přímo do sklivce, ev. se přistoupí k  fotodynamické terapii.

Rady pacientům :

- pokud je vám více než 50 let, navštěvujte pravidelně svého očního lékaře, při výskytu VPMD v rodině i dříve

- nekuřte

- dbejte na životosprávu, zdravé jídlo a pohyb

- hlídejte si krevní tlak

- chraňte své oči před nadměrným slunečním zářením, noste sluneční brýle

Amslerova mřížka :

- testujte se v dobře osvětlené místnosti, ze vzdálenosti 30 cm

- nasaďte si čtecí brýle, pokud je nosíte

- vyšetřujte každé oko zvlášť

- soustřeďte se na nepravidelnosti, zvlnění nebo chybění čtverečků. Pokud zaznamenáte jakékoliv změny, objednejte se k očnímu vyšetření.

Záněty okrajů víček

Zánět víček, neboli blefaritida, je častým onemocněním, při kterém jsou víčka zarudlá, zanícená, a na jejich okrajích se vytváří nános v podobě šupinek, stroupků nebo hnisu. Ačkoliv je to onemocnění nepříjemné, obtěžující svým vleklým průběhem, nebývá pro zrak nebezpečné.

Co způsobuje zánět víček :

Existují dva typy zánětu víček, každý má jiné příčiny:

Pokud zánět postihuje přední okraj víčka (kůže a řasy), nazývá se přední blefaritidou. Pokud postihuje zadní okraj víčka a Meibomovy žlázy, jedná se o zadní blefaritidu neboli meibomitidu.

Chronická přední blefaritida bývá spojená s bakteriální infekcí (nejčastěji stafylokokovou) a někdy se také vyskytuje společně se seboroickou dermatitidou.

Zadní blefaritida (dysfunkce Meibomových žláz) může souviset s rosaceou, s alergií – atopií, s poleptáním oka nebo s puchýřnatými onemocněními.

Všechny formy blefaritid, nejvíce však zadní blefaritida, mají souvislost se syndromem suchého oka, protože kvůli poruše lipidové složky slzného filmu dochází k urychlenému vypařování slz a nestabilitě slzného filmu.

Příznaky zánětu víček :

- zarudnutí očí, pálení, řezání

- zánět očí

- krusty a šupinky na okraji víček, zalepené okraje víček

- bělavý nebo pěnovitý sekret na okraji víček

- nadměrné slzení nebo svědění

- pocit cizího tělesa v očích

- suché oko

Léčba zánětu víček :

Léčba chronických blefaritid je dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje soustavnost a trpělivost ze strany pacienta. Úspěch závisí na dlouhodobé péči, potíže nelze zcela vyléčit, ale je možné je výrazně potlačit.

Základem léčby všech chronických blefaritid je hygiena víček. 

Zpočátku je třeba ji provádět 2krát denně, později, když akutní problémy odezní, musí se víčka čistit několikrát týdně, jinak se obtíže s velkou pravděpodobností znovu objeví.

Hygienu víček provádějte šetrně a pouze na doporučení očního lékaře!

Při léčbě postupujeme podle jednotlivých bodů :

1. Teplé obklady

Čistou, pouze k tomuto účelu určenou žínku či složený čistý přežehlený kapesník namočený do převařené, minimálně 39°C teplé vody, přiložíme na obě oči po dobu 3 - 5 minut. 

Obklady se přikládají proto, aby se uvolnil a zkapalnil zaschlý sekret ve žlázkách, jejichž vývody jsou na okraji očních víček.

2. Masáž okrajů víček

Zavřete obě oči a ukazováčkem nejprve masírujte dolní víčko zdola nahoru, tj. směrem k okraji víčka, a potom horní víčko shora dolů, čili opět směrem k okraji víčka. 

Tak může být uvolněn, vymasírován a vytlačen obkladem zkapalněný sekret z vývodů žlázek.

3. Čištění okrajů víček

Kápněte několik kapek dětského šamponu na mytí vlasů (Baby šampon) do sklenice teplé vody (asi 2 dl) a zamíchejte. V roztoku namočenou vatovou štětičkou, kterou lze koupit např. v drogerii, masírujte víčka stejným způsobem, jak je popsáno v předchozím odstavci.

Potom lehce stáhněte dolní víčko prsty a čistou, v šamponu smočenou štětičkou opatrně a lehce přejíždějte po hraně víčka. Nesmíte okraj víčka odřít či poranit! 

Pak, nejlépe za řasy, vytáhněte okraj horního víčka nahoru a čistou vatovou štětičkou namočenou v roztoku šamponu přejíždějte podélně po jeho okraji. Tímto způsobem odstraníte sekret z okrajů víček.

K čištění použijte vždy novou štětičku! Jestliže Vás po očištění okrajů víček pálí oči, můžete si je vypláchnout borovou vodou, kterou dostanete také v lékárně.

Místo zředěného šamponu lze také používat přípravky na čištění víček (př. Blefagel), které můžete volně zakoupit v lékárnách.

Používají se 2xdenně při ranní a večerní hygieně. Jsou určené k šetrnému rozpuštění sekretu a odstranění nečistot, zbytků sekretu a líčidel z očních víček i okolí očí.

4. Aplikace léků - mastí či kapek

Po očištění víček aplikujte oční kapky či mast na doporučení očního lékaře.

Chronické záněty okrajů víček velmi často narušují funkci slzného filmu a tím způsobují syndrom suchého oka. Proto je velmi pravděpodobné, že budete muset dlouhodobě do očí užívat umělé slzy.

Při chronických zánětech očních víček je samozřejmě také potřeba dodržovat životosprávu a zdravý životní styl. 

Jíst pestrou stravu bohatou na vitamíny a stopové prvky, doporučuje se dbát na dostatečný přísun vit. B  (v lékárně dostupný B-komplex) a dostatek omega nenasycených mastných kyselin ve stravě (i ty jsou volně prodejné v lékárnách v podobě doplňků stravy).