Oční vady u dětí
Máte pocit, že vaše miminko špatně vidí? Příliš slzí, oči mají podezřelou barvu, nereaguje dostatečně na podněty či podivně stáčí očička? Možná o nic nejde, ale přesto raději navštivte Vašeho pediatra.
U malých dětí patří mezi nejčastější oční vady šilhání, dalekozrakost, tupozrakost, krátkozrakost a astigmatismus.
Určitý stupeň dalekozrakosti se vyskytuje u všech novorozenců narozených v termínu, ale postupem věku většinou vymizí. Asi u 6 % dětí zůstávají hodnoty dalekozrakosti vyšší, což může vést ke vzniku šilhání a následně k tupozrakosti.
Když se miminko narodí, jsou jeho oči ještě velmi nezralé. Okolní svět vnímá jen mlhavě. Vývoj pokračuje v následujících týdnech, měsících a letech.
Po narození bývají oči šedomodré, do šestého měsíce se většinou duhovky vybarví. Jak dítě roste, vyvíjí se i jeho zrak a brzy navazuje oční kontakt s maminkou.
Kolem šestého týdne se objevuje první úsměv. Brzy se dokáže dítě nejen podívat na nabízenou hračku, ale zhruba ve druhém měsíci ji začne sledovat, když s ní pohybujeme.
Roční dítě má zrakové funkce vyvinuté jen asi na 10 %.
Tříleté dítě je má už na 80 % dospělého člověka.
Vývoj zraku a prostorového vidění je v šesti letech prakticky ukončen. Do této doby se však u dětí mohou vyskytnout některé poruchy a vady, které by mohly správný vývoj narušit.
Kdyby nebyly rozpoznány a léčeny, mohlo by se stát, že náprava již nebude v pozdějším věku možná.
Občas se může stát, že jedno oko krátce zašilhá, ale zhruba do jednoho roku se občasné šilhání považuje za normální.
Zvýšené riziko očních vad je v rodinách, kde se již oční vady vyskytují. Pravděpodobnost, že dítě vadu zdědí, je až 70 %.
Screening a pravidelné preventivní prohlídky :
Již v porodnici se v současné době u každého novorozence provádí tzv. screening na vrozený šedý zákal, a to jednoduchým prosvícením každého oka speciálním přístrojem - oftalmoskopem.
Dětský lékař podle vyvolaného reflexu také zjistí, zda jsou optická média očí čirá, bez překážek nebo patologií. Díky tomu se dá například včas zjistit vrozený šedý zákal, který je možné operovat již několik týdnů po porodu. Rychlost zákroku má v tomto případě značný vliv na budoucí rozvoj zrakových funkcí dítěte.
Orientační vyšetření zraku je prováděno v rámci pravidelných preventivních kontrol u pediatra - ve třech, šesti, dvanácti a osmnácti měsících, ve třech letech a pak každý druhý rok až do devatenácti let.
Kdy k lékaři :
Vašeho pediatra navštivte okamžitě, pokud pozorujete u dítěte některou z následujících skutečností :
- občasné pošilhávání vodorovně, nahoru nebo dolů
- nepřirozený sklon hlavy (dítě tak může vyrovnávat určitý typ šilhání)
- pravidelné přivírání jednoho oka
- světloplachost nebo žádná reakce na světlo
- bělavá či žlutě zářící zornice, velká nehybná zornice při dopadu světla
- třesoucí se oči - viditelné kmitavé pohyby očí nebo bloudivé pohyby očí
- časté mnutí očí
- zvláštní odlesky v zornici
U starších dětí :
- rychlá únava při práci nablízko, nezájem o drobné detaily na obrázcích
- snaha sedět co nejblíže televizi
- špatná lokalizace předmětů (dítě sahá mimo nabízené předměty)
- časté mnutí očí
- mhouření očí
- častější zakopávání, pády, nárazy do nábytku
- psaní velmi blízko podložce
Pokud Váš dětský lékař po vyšetření v jeho ordinaci doporučí dovyšetřit dítě v oční ambulanci, napíše Vám doporučení na jehož základě se objednáte v oční ambulanci.
Nejběžnější oční vady u dětí :
Novorozenec a kojenec :
Pro novorozence a kojence jsou typické záněty spojivek či problémy se slznými cestami (vrozené zúžení nebo neprůchodnost), které se projeví opakovanými záněty a slzením většinou jednoho oka.
Léčba v těchto případech patří k těm jednodušším. Řeší se léky nebo menším zákrokem či průplachem slzných cest.
Předškolní věk :
U předškolních dětí se začínají projevovat oční vady. Nejčastější je dalekozrakost.
Ve školním věku se projeví krátkozrakost.
Ve věku, kdy je již možné velmi přesně dítě vyšetřit a zjistit oční vadu, diagnostikujeme také astigmatismus (nepravidelné zakřivení rohovky).
Tyto oční vady se řeší brýlemi.
Dalekozrakost (hypermetropie) je nejčastěji způsobena tím, že od narození je kratší předozadní osa oční koule, než by měla být. Světelné paprsky se pak lámou až za sítnicí, místo na ní. Jelikož je lidské oko tento fakt schopno částečně kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být vada zpočátku patrná.
Tato vada může způsobit u dětí předčasnou únavu a bolesti hlavy z nadměrné akomodace. Dítě má problémy se čtením, malováním, s jemnou motorikou.
Napravuje se brýlemi s konvexními čočkami - spojkami.
Krátkozrakost (myopie) - dispozice ke krátkozrakosti je vrozená. Většinou se myopie projeví až ve školním věku, výjimečně i dříve, například u nedonošených dětí.
Příčinami může být optická mohutnost rohovky a čočky větší, než je pro oko potřebné, světelné paprsky se tedy sbíhají před sítnicí a na sítnici vzniká neostrý obraz. Další příčinou je příliš dlouhé oko. Nablízko vidí dítě bez problémů.
Nejčastěji se zjistí po nástupu do základní školy, kdy má dítě problémy přečíst text na tabuli. Pokud venku či při sledování televize mžourá nebo přivírá oči, doporučujeme oční vyšetření.
Krátkozrakost se dělí na 3 stupně: lehká do - 3D (dioptrií), střední - 3,25 až - 6D, těžká nad - 6,25D. Krátkozrakost se koriguje konkávními - rozptylnými čočkami a měla by být korigována nejslabší hodnotou dioptrie, se kterou dítě přečte požadovanou velikost znaků.
Šilhání (strabismus) je stav, kdy jedno oko sleduje předmět, druhé oko se stáčí jiným směrem a tím vzniká dvojité vidění.
Mozek se dvojitému vidění brání tím, že přestane vnímat informaci z šilhajícího oka, a pokud tento stav trvá dlouho, vznikne tupozrakost.
Další možností, jak se mozek s touto situací vyrovnává, je vytvoření patologické spolupráce. To znamená, že se spolu oči naučí spolupracovat, ale na sítnici se vytvoří nové místo nejostřejšího vidění. Toto místo ale fyziologicky neodpovídá žluté skvrně na sítnici a vytvořená spolupráce očí je tedy nekvalitní.
Šilhání může být sbíhavé nebo rozbíhavé, častější je směrem k nosu. Vzniknout může i najednou u dítěte, které předtím nešilhalo.
Bývá velmi často spojeno s refrakční vadou, konkrétně s dalekozrakostí. Nejčastěji se manifestuje kolem třetího roku věku.
Většina dětí, které šilhají, se operuje před nástupem do školy. Pro úspěch operace a odstranění šilhání je důležité předepsat správné brýle a tím odstranit vliv oční vady, vycvičit tupozraké oko a cvičením připravit dítě na operaci.
Brýle děti obvykle nosí i po operaci.
Někdy se daří šilhání odstranit správnou brýlovou korekcí. Kromě toho dítě dochází často, zejména při střídavém šilhání, na tzv. ortoptické cvičení, což je vlastně oční rehabilitace.
Cvičení trvají asi půl hodiny, dvakrát v týdnu. Cvičení se odehrávají na speciálních ortoptických přístrojích. Tyto přístroje jsou založeny na principu předkládání dvou různých avšak podobných obrázků před každé oko. Cvičící děti se učí vidět oba tyto obrázky společně. Celková doba léčby je různá, první výsledky cvičení mohou být patrné již za šest týdnů.
Tupozrakost (amblyopie) je neschopnost mozku vnímat obraz přicházející ze sítnice. Vzniká v období, kdy obě oči začínají spolupracovat prostřednictvím fúzního reflexu. Pokud je v tomto období či později obraz přicházející z jednoho oka méně ostrý ve srovnání s druhým okem, mozek toto oko "vypne", aby jej nerušilo dvojité vidění.
Příčinou může být šilhání, astigmatismus či vyšší dioptrická vada na jednom oku. Základem úspěšné léčby je její včasné zahájení.
Pro léčbu tupozrakosti platí, že zraková funkce, která se nevycvičí do šesti let, je již pravděpodobně ztracena.
Výjimkou je tupozrakost z anizometropie - velký dioptrický rozdíl mezi očima. Tady stojí za to vyzkoušet léčbu i později. Ale u všech má smysl zkusit léčit i po šestém roce.
Při tupozrakosti je tedy obraz z postiženého oka vnímán méně ostře, což bývá většinou příčinou poruchy vývoje tzv. binokulárního vidění. Binokulární vidění je - zjednodušeně řečeno - vnímání obrazů z každého oka v jednom výsledném obraze. Velká většina těchto poruch vzniká mezi třetím a pátým rokem.
Tupozrakost může doprovázet oční vady, zejména pokud je na každém oku jiný počet dioptrií, ale příčinou mohou být někdy i různé vrozené vady oka, získané zákaly, poruchy sítnice či zrakového nervu. Dítě s tupozrakostí nemusí mít žádné obtíže, často je náhodně zjištěna dětským lékařem při očním vyšetření, které je součástí pravidelných preventivních kontrol a doporučí podrobné vyšetření u očního lékaře.
Pokud oftalmolog vadu potvrdí, dítě dostane dioptrické brýle, zdravé oko se zakrývá (okluzorem) a tupozraké musí převzít jeho funkci a tím se posiluje.
Léčba je pro děti náročná a nepříjemná, a proto je důležitá motivace. Léčba s okluzí by měla být aktivní. Nejčastěji využívá spolupráce oka a ruky (případně nohy). Nejvhodnějšími cvičeními jsou tedy hry a skládačky - tj. například skládání puzzle, stavebnice, prohlížení obrázků, kreslení, a další. Léčba trvá měsíce.
Po ukončení léčby tupozrakosti je ještě nutné zkontrolovat binokulární vidění. Tím, že léčba tupozrakosti zatěžuje jen jedno oko, může být vývoj binokulárního vidění zpomalen, případně úplně pozastaven. Ortoptická léčba má pak za úkol vývoj binokulárního vidění stimulovat a upevňovat jeho jednotlivé složky.
Rodiče by si měli uvědomit, že tupozrakost a šilhání lze léčit pouze v dětském věku. Přetrvávají-li po šestém a sedmém roce, jsou již trvalé a po osmém roce nelze většinou oko vycvičit a zapojit do prostorového vnímání. Pokud nepomůže u šilhání nošení brýlí, je možno zasáhnout operačně.
Tupozrakost - amblyopie
Jedná se o sníženou schopnost vidění bez viditelných změn, které byste mohli na oku pozorovat.
Většinou bývá jednostranná – jedno oko vidí velmi dobře, ale druhé oko o mnoho hůře. Proto tato vada často unikne pozornosti a navenek se zdá, že člověk s jednostrannou tupozrakostí vidí celkově dobře.
Projevy tupozrakosti :
Za normálních okolností jsou obě oči zaměřeny do stejného pozorovaného bodu a mozek spojí dva sítnicové obrázky téhož bodu do jednoho prostorového obrazu. Pokud však dojde z jakékoli příčiny k asymetrii v postavení očí, dostává mozek dva rozdílné obrazy.
V důsledku toho začne potlačovat obraz hůře vidoucího oka a zpracovává jen informace z oka s dobrým, ostrým obrazem. Postižený se pak dívá jen jedním okem, a to tím, na které lépe vidí a stává se "jednookým".
U druhého oka dochází bez viditelných známek nemoci ke snížení zrakové ostrosti – tupozrakosti. Nejčastěji se s ní setkáváme u jedinců postižených šilháním.
Co je šilhání :
Jedná se o zrakovou vadu, při které nefunguje vzájemná spolupráce obou očí a každé oko se dívá jiným směrem – jedno oko se dívá zpříma a druhé se stáčí k nosu nebo ke spánku. Pacient může šilhat jedním okem nebo střídat, tzn. že oči se ve fixaci pozorovaného předmětu a v šilhání střídají.
Další častá příčina tupozrakosti :
Vyšší dioptrická vada, větší dioptrický rozdíl mezi pravým a levým okem, astigmatismus, šedý zákal a jiná oční postižení.
Tupozrakost a operační řešení :
Tupozrakost se nedá operovat. Nelze odstranit ani laserem či jiným způsobem, jak si mnozí mylně myslí. Do 6 let věku ji ale můžeme úspěšně léčit okluzí (zakrýváním zdravého oka) a pravidelným cvičením tupozrakého, hůře vidoucího oka. Samozřejmě je důležitá přesná a správná korekce diotrické vady.
Kdy je léčba tupozrakosti nejúspěšnější a jaký věk dítěte je k odholení tupozrakosti nejlepší :
Největší úspěchy při léčbě tupozrakosti jsou u dětí diagnostikovaných nejpozději do 4 let věku, nejlépe ve 2-3 letech.
Velmi důležitou roli při časném odhalení tupozrakosti hraje i vědomí dědičnosti zrakových vad. Pokud kdokoli z rodiny, ať již ze strany otce nebo matky dítěte, má dioptrickou vadu nebo dokonce šilhá, pak s největší pravděpodobností toto můžeme očekávat i u jejich dětí.
Žádné šilhání nebo jiné zrakové postižení, které se kdy v rodině objevilo nebo je přítomno, bychom neměli nikdy podceňovat. Je lépe nechat dítě preventivně vyšetřit očním lékařem.
Následky, pokud nezjistíme tupozrakost včas :
Jestliže rodiče nepřijdou s dítětem k očnímu lékaři co nejdříve, riskují vážné trvalé následky. Je nutné si uvědomit, že při šilhání dochází k dvojitému vidění, které je pro dítě nesnesitelné.
Z tohoto důvodu instinktivně vytěsňuje z mysli obraz dopadající na sítnici šilhajícího oka a postupně přestává obraz spatřovaný tímto okem vnímat. Z nečinnosti pak dochází ke ztrátě zrakové ostrosti šilhajícího oka a následně k tupozrakosti.
Tupozrakost může být tak velká, že dítě po zakrytí lépe vidoucího oka vidí předměty do vzdálenosti pouze jednoho metru, a to většinou jen obrysově.
A teď si představte, že vaše dítě může v dospělosti potkat nemoc nebo úraz, při němž ztratí své lépe vidoucí oko….
Jsou nějaké zvláštnosti, které můžeme u dítěte s tupozrakostí pozorovat a které by nás na tuto závažnou vadu mohly upozornit?
Jsou případy, kdy dítě viditelně nešilhá a přesto trpí těžkou tupozrakostí.
Je dobré si všímat následujícího:
časté zakopávání dítěte, narážení do věcí, mnutí očí, jejich pálení a zarudnutí, časté mrkání, opakované záněty očí, naklánění hlavičky na jednu stranu, přivírání jednoho oka, mhouření aj. To vše nás může upozornit, že něco není v pořádku.
Když budeme mít podezření, že něco není v pořádku, na koho se máme obrátit?
Na Vašeho pediatra, který by měl dítě poslat na odborné oční vyšetření.
Oční lékař zjistí přesně případnou dioptrickou vadu vašeho dítěte.
Po nasazení brýlí je v případě přítomné či hrozící tupozrakosti jednoho oka nejdůležitější správné zakrytí lépe vidoucího oka tzv. okluzí a cvičení oka tupozrakého, které se ponechává odkryté.
Cvičení tupozrakosti odborně nazýváme pleoptika, cvičení spolupráce obou očí nazýváme ortoptika.
K okluzi je nejčastěji je používán okluzor náplasťový, je však možné použít i gumový s přísavkou na sklo.
Jaký je rozdíl mezi těmito okluzory a který je účinnější?
Gumový okluzor je šetrnější k pokožce dítěte, má však velkou nevýhodu v tom, že dítě velmi snadno může "podkukovat" okolo. Nemáme pak jistotu důkladného zakrytí.
Náplasťový okluzor je takřka ideální. Lepí se přímo na kůži a zajišťuje tak dokonalé zakrytí. Nevýhodou je v ojedinělých případech alergie na náplast.
Velice důležité je vědět, že dokonalé zakrytí lépe vidoucího oka a správná, přesná korekce (brýle) jsou základním předpokladem, jak vycvičit tupozraké oko.
Při nedokonalém zakrytí nebo nedodržení pokynů očních specialistů nelze docílit dobrých výsledků při cvičení.
Jak často a jak dlouho musí dítě okluzor nosit?
U těžké tupozrakosti musí dítě okluzi nosit zpočátku v intervalu 6 + 1, což znamená šest dnů od rána do večera a jeden den pauza.
Při lehčích stupních tupozrakosti postačí okluze ½ denně každý den nebo jen např. 2 hodiny denně, ale dítě během okluze musí tupozraké oko cvičit činnostmi, které podléhají přesné kontrole zraku (pleoptické cvičení v ordinaci, v domácích podmínkách př.malování, prohlížení obrázků apod.)
Je potřeba si uvědomit, že dítě si na aplikovaný okluzor nejprve zvyká a teprve asi za ½ hodiny s ním můžeme začít cvičit.
Je také nutné dodržet přesně stanovené pravidelné kontroly u očního lékaře nebo ortoptisty, kteří dobu zakrývaní postupně dle výsledku léčby snižují.
Pozor : po prvním zakrytí lépe vidoucího oka u dítěte s těžkou tupozrakostí dítě velice špatně vidí. Zdůrazňujeme proto rodičům, že nesmí být po zakrytí oka ponecháno samotné. Je zde značné riziko úrazu.
Na místě je velká trpělivost, důslednost a pravidelnost cvičení, které doporučí lékař nebo ortoptista. Dbát je třeba též na čistotu brýlí.
Které cviky jako doplněk při léčbě tupozrakosti můžeme doma provádět?
Záleží samozřejmě na stupni tupozrakosti, na šikovnosti dítěte, na pohlaví a v neposlední řadě na prostředí, ve kterém dítě žije.
Stačí si uvědomit, že musíme co nejvíce zatížit prací do blízka tupozraké oko, samozřejmě po důkladném zakrytí lépe vidoucího oka.
Je velké množství činností, při kterých dítě může tupozraké oko namáhat. Od prohlížení obrázkových knížek, navlékání korálků u holčiček a stavebnicových her u kluků v kategorii nejmenších až po moderní počítačové hry a četbu u těch starších.
Je nějaká šance na vyléčení u pozdě odhalené tupozrakosti?
Na úplné vyléčení ne, na zlepšení ano. Je ale nutné začít s cvičením nejpozději do 7.- 8. roku věku dítěte. Dle statistik z posledních let je prokázáno, že i takto"staré" děti byly schopné tupozraké oko alespoň částečně vycvičit.
Může se tupozrakost po vyléčení vrátit?
Může. Po každém vycvičení tupozrakého oka následuje cvičení obou očí dohromady neboli cvičení ortoptické. Po sérii těchto cvičení, kdy cvičíme spolupráci očí a prostorové vidění, je potřeba minimálně do 12 let věku dítěte dodržet udržovací okluzi.
Znamená to alespoň půl až jednu hodinu denně číst nebo jakkoli namáhat původně tupozraké oko při zakrytí oka druhého. Pak k recidivě nedochází.
Na co by si tedy měli rodiče dávat pozor?
Především by si měli všímat jakýchkoli změn v postavení očí u dítěte nebo výše jmenovaných příznaků, na nic nečekat a vyhledat odbornou pomoc.
Snad nejcennější radou pro ně je, aby pátrali v rodině a zjistili, zda někdo trpěl jakoukoli oční vadou. S největší pravděpodobností buď jejich potomek, nebo další pokolení se mohou s tímto problémem setkat.
DESATERO :
1. Ujistěte se, zda má dítě správné a čisté (!) brýle, a zda jste zakryli správné (lépe vidoucí) oko.
2. Léčba tupozrakosti je přímo závislá na pravidelnosti cvičení a dodržování okluze.
3. Enormní zátěží pro dítě s těžkou tupozrakostí jsou první dny po zakrytí lépe vidoucího oka, a proto dbejte na bezpečnost dítěte. Dítě tupozrakým okem hůře vidí, proto hrozí riziko úrazu!
4. Opravdu dítěti okluzor správně doléhá, netlačí, neposunuje se, nepadá? Zkontrolujte!
5. Poctivá celodenní okluze = velký předpoklad pro zlepšení.
6. Také dobré osvětlení je při cvičení velmi důležité.
7. vzdálenost oka od pracovního stolu cca 30 - 40 cm je pro cvičení důležitá - přísně dodržovat!
8. Každé cvičení je nutné správně motivovat!
9. Ani taková slova jako musíš!, nesmíš!, dělej! při cvičení nepomohou. Trpělivost je na místě.
10. dodržujte kontroly u lékaře!
Astigmatismus
Přestože se tato oční vada projevuje zhoršenou zrakovou ostrostí a špatným vnímáním detailů a kontrastů, mnohdy vůbec netušíme, že nás postihla.
Astigmatismus, tzv. cylindrická oční vada je způsobena nepravidelným zakřivením ploch oka, nejčastěji oční rohovky. U zdravého oka je rohovka pravidelná, tvarem povrchu připomíná kulatý míč, a tak se světelné paprsky, které přes ni procházejí, lomí ve všech směrech stejně.
Při nepravidelném tvaru rohovky, podobnému například míči na ragby, se světlo lomí v místech s větším či menším zakřivením různě, takže se paprsky na sítnici nesetkávají a vidění je rozostřené, pokřivené a zdeformované.
Vada bývá zpravidla vrozená, ke změnám na rohovce může ale dojít také vlivem zánětů a úrazů očí, příčinou mohou být i onemocnění rohovky, operace či alergie.
Projevy astigmatismu :
S astigmatismem se zpravidla narodíme -nízký stupeň zakřivení postihuje většinu lidí, neboť rohovka není nikdy zcela pravidelná, naopak má mírné zakřivení. Vidění je však bezproblémové a není nutné je jakkoli korigovat. U vyšší vady je však korekce nezbytná.
Vyšší stupeň astigmatismu způsobuje zhoršené vidění na všechny vzdálenosti, ovlivňuje prostorové vnímání a často je příčinou zhoršeného vnímání detailů a kontrastů. Obraz je pokřivený a deformovaný, což často vede k zaměňování některých písmen a znaků, například 3 za 8, M za H či N, P za F, K za X.
Průvodním jevem astigmatismu bývají bolesti hlavy, únava, pálení a řezání očí atd. Člověk také mívá problém s prostorovou orientací, přivírá oči při pohledu na vzdálené předměty nebo stáčí hlavu do určitého směru.
Astigmatismus způsobuje zkreslené či zamlžené vidění při pohledu do blízka i do dálky a může být i příčinou zhoršujících se školních výsledků u dětí.
Velmi často se astigmatismus vyskytuje současně s dalekozrakostí nebo krátkozrakostí a také se může podílet na vzniku tupozrakosti.
Velikost vady lze zjistit jen při očním vyšetření a uvádí se v tzv. cylindrických dioptriích s počtem úhlových stupňů osy.
Naměřené údaje lékař zapisuje do poukazu na brýle, neboť jsou nezbytné pro vhodnou korekci.
Lehké stupně astigmatismu jsou časté, vidění ovlivňují minimálně a není potřeba je korigovat brýlemi, avšak u vyšší vady je korekce nezbytná.
Řešení astigmatismu :
Astigmatismus se od určité hodnoty koriguje brýlemi, ve kterých se používají torické čočky. Ty ovlivňují směr dopadu světelných paprsků, a tak korigují asymetrické zakřivení rohovky.
Stejným způsobem vadu korigují kontaktní čočky, při jejich používání je však nutné dodržovat délku nošení a dokonalou hygienu při manipulaci s čočkami.
Některé typy astigmatismu lze v dospělosti řešit i operací v refrakčním centru, kterou si však pacient plně hradí.
Krátkozrakost - myopie
Krátkozrakost patří mezi tzv.refrakční vady oka. Krátkozraký jedinec má rozmazané vidění do dálky, zatímco na krátké vzdálenosti vidí ostře.
Vznik krátkozrakosti :
Krátkozraké oko se vyznačuje tím,že je prodloužená jeho předozadní osa (1 mm prodloužení jsou asi 3 dioptrie) a je tedy delší, než by mělo být. Méně často je krátkozrakost způsobená příliš velkou lomivostí optické soustavy oka.
Proto se při pohledu do dálky v krátkozrakém oku sbíhají paprsky v ohnisku ležícím před sítnicí a na sítnici pak dopadá neostrý obraz. Při pohledu na blízký předmět se paprsky lámou až na sítnici a obraz je pak ostrý.
Tato oční vada vzniká nejčastěji během školní docházky, tedy přibližně po 6. roce věku. Jak roste dítě, narůstá i předozadní délka oka a počet dioptrií nutných k vyrovnání vady se postupně zvyšuje. Ke stabilizaci dochází se zástavou růstu, tedy většinou mezi 20. - 25. rokem života.
Rozlišujeme tři stupně krátkozrakosti :
- lehká krátkozrakost : do - 2 dioptrií
- střední krátkozrakost : od - 3 do - 6 dioptrií
- těžká krátkozrakost : nad - 6 dioptrií
Krátkozrakost, zejména vysoká, bývá někdy spojena s degenerativními změnami sítnice a cévnatky, které mohou zhoršovat zrak, i přestože má pacient v brýlích správnou dioptrickou korekci. Pokud jsou tyto změny při vyšetření očního pozadí patrné, používá se označení myopia degenerativa.
Příčiny krátkozrakosti :
Krátkozrakost je velmi frekventovanou oční vadou, v posledních letech dochází k jejímu velkému nárůstu. Důležitou roli při vzniku krátkozrakosti hraje dědičnost, často pozorujeme rodinný výskyt.
Příznaky krátkozrakosti :
Mezi hlavní příznaky krátkozrakosti patří mhouření očí do dálky, míjení známých na ulici bez povšimnutí, psaní a čtení "nosem", bolesti hlavy.
Korekce krátkozrakosti :
Krátkozrakost můžeme korigovat brýlemi s mínusovými skly – rozptylkami, jež jsou silnější na okraji než ve středu. Korigovat krátkozrakost mohou také kontkatní čočky. Další metodou léčby je refrakční zákrok nejčastěji prováděný laserem na rohovce.
Komplikace krátkozrakosti :
U této oční vady pozorujeme častější výskyt tzv.odchlípení sítnice (amoce), které, pokud se včas neléčí, může vést k úplné slepotě postiženého oka.
U krátkozrakosti bývá prodloužená předozadní délka oka. Sítnice je pak zejména v periferních částech protenčena a degenerativně pozměněna a má sklony ke vzniku trhlin nebo děr. Těmito defekty se pod sítnici dostane tekutina, která způsobí její nadzdvižení (amoci).
Tato nebezpečná oční afekce se projevuje pocitem plovoucích zákalů před postiženým okem, které připomínají hustě padající saze (jsou způsobeny většinou krevním výronem do dutiny oka) nebo dojmem pavučiny, obláčků nebo jinak tvarovaných stínů. Pacient může také vnímat jiskření nebo záblesky před okem, jež jsou příznakem dráždění sítnice. Poté se objeví stín v některé části zorného pole, který se dále zvětšuje a šíří se až k místu ostrého vidění.
Pokud se tedy některý z těchto varovných příznaků objeví, je potřeba neprodleně kontaktovat očního lékaře. Včasné znovupřiložení sítnice operací je zásadní pro zachování zraku postiženého oka a pro rehabilitaci zrakových funkcí.
Dalekozrakost - hypermetropie
Při dalekozrakosti se světelné paprsky sbíhají za sítnicí. Dalekozraké oko je tedy příliš krátké nebo lomivost optické soustavy je nedostatečná.
Tato vada se projevuje potřebou brýlové korekce do dálky a i blízka. Někteří mladí pacienti s menší dioptrickou hodnotou této vady brýle nepotřebují, vzhledem k velmi dobré schopnosti akomodační čočky zaostřovat do dálky i blízka.
Dalekozrakost se s přibývajícím věkem více projevuje potřebou neustálého nošení brýlové korekce.
Jelikož je lidské oko toto částečně schopno kompenzovat akomodací čočky (doostřením), nemusí být tato vada zpočátku patrná. Jejím projevem je špatné vidění pacienta na blízko umístěné předměty.
Dalekozrakost vás omezuje při každodenních činnostech, jako jsou čtení, psaní a jakákoliv manuální práce vyžadující přesnost či kontrolu. Není-li tato vada korigována, může vést k nadměrnému namáhání očí, bolestem hlavy a únavě.
Pokud jste dalekozrací, vidíte celkem dobře na dálku, ale máte problém se zaostřením věcí ve vaší blízkosti. Ve vyšším stádiu dalekozrakosti můžete mít dokonce problémy vidět ostře na jakoukoliv vzdálenost.
Diagnostika dalekozrakosti :
Refrakční vady pacientů se testují na tzv. Snellenových optotypech - které každý zná z ordinace očního lékaře.
Rozlišujeme tři stupně dalekozrakosti :
- lehká dalekozrakost : do + 2 dioptrií
- střední dalekozrakost : od +2 do +6 dioptrií
- těžká dalekozrakost : nad +6 dioptrií
Příčiny dalekozrakosti :
Příčinou dalekozrakosti je ve většině případů příliš krátké oko, vzácněji pak příliš ploché zakřivení rohovky či čočky. Paprsky světla odražené od pozorovaného objektu usměrněné čočkou se pak sbíhají až za sítnicí a objekt se jeví neostře či rozmazaně.
Příznaky dalekozrakosti :
Hlavním příznakem tzv. dalekozrakosti (hypermetropie) je neostré vidění, zvláště při zhoršených světelných podmínkách.
Léčba dalekozrakosti :
Léčba dalekozrakosti spočívá ve volbě vhodné korekce této vady – dioptrické pomůcky – brýle nebo kontaktní čočky, operace (laserová korekce, chirurgická korekce).
Vetchozrakost - presbyopie
Je to oční vada, která se objeví u každého člověka ve vyšším věku, jako projev snížení elasticity a plasticity čočky.
První příznaky presbyopie se objevují přibližně kolem 40. roku věku, kdy se akomodační schopnost oka snižuje na hranici, kdy začínáme pociťovat únavu a bolest očí při náročných činnostech na blízko. Kolem 60 let se situace stabilizuje a dále se již podstatněji nemění.
Není to tedy oční vada v pravém slova smyslu, ale spíše přirozený důsledek stárnutí organizmu.
Nejdříve se presbyopie začíná projevovat u lidí s dalekozrakostí, kteří mají již problém s viděním na blízko. Mnohem déle se objevuje u lidí krátkozrakých.
Diagnostika vetchozrakosti :
Vetchozrakost se u pacientů testuje na Jaegerových tabulkách, kde je písmo různých velikostí.
Příznaky vetchozrakosti :
- prodlužující vzdálenost při čtení
- špatné vidění do blízka za šera
- nemožnost zaostření na blízko
- únava, bolesti očí, jakoby zamlžené vidění a bolesti hlavy
Léčba vetchozrakosti :
Léčba spočívá ve správné korekci ubývající akomodační schopnosti čočky a to buď brýlemi nebo multifokálními kontaktními čočkami. Další možností léčby je operační náhrada oční čočky nitrooční multifokální čočkou.